Sama, pěšky a jen s batohem na zádech se v červnu letošního roku (2021) vydám z mého rodného Havířova na 2 500 km dlouhou pouť. Za měsíc bych měla dojít do Banátu, za další dva měsíce až na jihovýchod k branám Orientu – do Istanbulu. Svou cestou chci, mimo jiné, upozornit na nepříznivé dopady koronavirové krize na českou komunitu žijící na úpatí Karpat.
Banát se v posledních několika letech stal cílem cestovatelů všeho druhu, a tak je udržitelný cestovní ruch pro místní největším zdrojem příjmu. To nejen formou ubytovávání turistů, ale i prodejem domácích výrobků. Nyní, především kvůli omezení cestovního ruchu, prožívá tato česká komunita nelehké období. Tamní obyvatelé se ze své domoviny nechtějí přesouvat do bohatších oblastí, ale naopak se zaměřují na zlepšení své stávající situace. Na základě této skutečnosti jsem se rozhodla podniknout něco neobvyklého a tím na tento problém upozornit.
Z Česka přes Slovensko, Maďarsko do Rumunska, kde se zastavím podpořit místní krajany a dále Srbsko, Bulharsko, kousek Řecka a Turecko. Minimálně 800 hodin chůze a celkové převýšení přes 40 tisíc metrů mě čeká na tříměsíční cestě. Klíčovou částí je právě oblast rumunského Banátu, která se nachází doslova na hranici vymizení. Cílovým bodem pak Istanbul, jenž mě svou polohou, kdy se město rozkládá na dvou kontinentech, nesmírně láká. Návrat domů mám pak v plánu absolvovat, jak jinak, než stopem.
Jsem snílek a ráda se staví výzvám. A takováto pouť je jednou z nich. Nějakou dobu jsem prováděla turisty po Rumunsku, které mě učarovalo svou mentalitou a panenskou přírodou, takže s myšlenkou, dojít tam po vlastních, jsem si již delší dobu pohrávala.
V průběhu mé poutě bude probíhat veřejná dobročinná sbírka na crowdfundingové platformě Donio za účelem podpory banátských Čechů. Výtěžek poputuje neziskové organizaci Člověk v tísni, která v této oblasti již dlouhodobě působí a díky nepřetržitému kontaktu s krajany ví, jaké kroky je nejlepší podniknout ke správně zacílené pomoci. Tady však naše síly končí a tento příběh předáme Tobě, abys jej dopsal/a. Zlepšení situace obyvatel Banátu se totiž neuskuteční bez Tvé iniciativy a hrdinství, jenž se bude moct projevit skrze ochotu podpořit náš projekt. Ať už finančně na stránkách Donio, čímž proměníš mé ušlé kilometry ve skutečnou pomoc, nebo sdílením sbírky a mé poutě na sociálních sítích.
Vybrané finance budou použity na celkové zvelebení šesti českých vesnic, jakožto turistické oblasti, pozvednutí životní úrovně místních a podporu jejich podnikatelské činnosti.
Věřím, že jakmile bude možné opět svobodně cestovat, vrátí se do této nádherné rumunské krajiny i turisté, protože tím se pomůže tamním krajanům zdaleka nejvíce. Mou výpravu, včetně problematiky Banátu, budu podrobně dokumentovat. Tímto krokem mám v úmyslu ostatním přiblížit nejen krásy Karpat a následného Orientu, ale také podrobně vylíčit nejrůznější úskalí tohoto způsobu poznávání světa na vlastní pěst i nohy. To vše s myšlenkou – „První část cesty daruji druhým, druhou pak daruji sobě.“ Trasu z Rumunska do Turecka chci totiž absolvovat čistě z osobních důvodů, a splnit si tak jeden ze svých cílů – dojít pěšky do Asie.
Banát je jednou z nejautentičtějších českých komunit ve světě. Okolo roku 1823 se několik skupin Čechů vydalo na dlouhou cestu až do hraniční oblasti tehdejšího Rakouského mocnářství. Tento přesun proběhl ve třech vlnách. Ta první byla absolvována pěšky, a právě ve stopách těchto dějin se hodlám vydat. Nalehko, odkázána na svůj batoh, vlastní nohy a dobré lidi po cestě.
Foto: Ivo Dokoupil
