Kanárské ostrovy (GR131) – Lanzarote + Fuerteventura

Den 5. (Fuerteventura)
Průvodní video 5.

Z města Corralejo k Montaña de la Arena
21,4 km
480 m stoupání
210 m klesání

Bohatá snídaně, která je součástí ceny hostelu, a především magnésko z 5l kanystru nás nakopává na celý den. Pod střechou jsme spali na můj popud, protože tento týden ještě funguji v práci na home office Nejmenovaným jedincům pro lepší chůzi tejpujeme již pětkrát zvrtnutý kotník (tak přeci máme něco společného! ). Vzdalujeme se přístavu po rušné silnici, z které naštěstí scházíme na šotolinu. Ta vede do ráje hor lehce připomínající skotskou krajinu. Daří se nám v ní i zabloudit, a tak to skrz lávové pole stříháme “nadivoko” Za odměnu, že jsme ještě nezahynuli, si dáváme vydatný oběd a jedinou naučenou španělskou větou si objednáváme “Dos copas de vino tinto, por favor” Společnost nám v průběhu následujících kilometrech dělají koně, kteří jsou mí parťáci už od mala…ano, byla jsem tak trochu holka od koní A kde spíme? Částečně pod hvězdnou oblohou a částečně pod turistickým přístřeškem, zkrátka značka ideál

Den 6. (Fuerteventura)
Průvodní video 6.

Z přístřešku u Montaña de la Arena do Tefía
21,3 km
239 m stoupání
301 m klesání

Nechval nociviště před absolvováním noci by mělo být nové zajeté pořekadlo. Pod širákem se totiž potýkáme s desítkami komárů, k ubránění se přehazujeme přes obličeje trička. Kromě komárů nám radost nedělá ani déšť, ačkoliv máme nad hlavou přístřešek jeho střecha je spíš na utvoření lehkého stínu, nikoliv proti Tomu se naopak bráníme přehozením plachty tarpu přes nás. Bezesná noc jak vyšitá Znaveni míříme na městečko La Oliva, kde si náladu zlepšujeme v místním kiosku. Celkově nám to přes den příliš nešlape, možná je to únavou , snažíme si však udržet zdravý optimismus. Ten ladíme zpěvem, samomluvou nebo třeba hrou “myslím si”, kdy jeden hádá kdo nebo co ten druhej asi je. Vytříbená zábava! Překonali jsme hranici 100km, tak ještě skoro 6x tolik Hlavu skládáme za kostelem, tentokrát stavíme tarp, abychom nemuseli bojovat s komáry, za to nám ale asi zase bude zkondenzovaná voda padat na kebule

Den 7. (Fuerteventura)
Průvodní video 7.

Z Tefía do Beatncuria
17,5 km
510 m stoupání
329 m klesání

Predikce byla mylná. “Déšť” uvnitř tarpu, jak bývá zvykem, se nekoná Komáři ale ano. Jakto? To netušíme. Součástí našeho přístřešku je i síťka, která krásně doléhá až k zemi. I přesto se v jednu chvíli připravujeme k boji. Kolíme jednoho za druhým , zabíjíme jich minimálně třicet už krásně nasosaných naší krví. Jediným vysvětlením je, že jsou ve zdejších končinách příliš hubení a proletí i přes moskytiéru, jinak to postrádá veškerou logiku Mimochodem o větru ani nemluvě tarpem to celou noc cloumá. Kostel opouštíme po snídani v podobě tortilly mazané nutellou, posypanou oříšky a sušeným ovocem. Mňam! Další stavbou je pak až větrný mlýn. Nic zvláštního by na tomto místě být nemuselo, kdybych se zde totálně nezrakvila kvůli své hlouposti Možná mému špatnému úsudku nenapomohla únava z nula hodin spánku (pojďme najít viníka ). Dál pokračujeme s mým zafačovaným zápěstím a pochroumaným morálem. Bolí to jako a navíc do kopce se bez holí jde o poznání hůře, takže nám to moc nešlape (respektive mi ). Den nakonec ukončujeme dříve, než bylo v plánu. Držím si palce, ať otok splaskne a bolest ustoupí Snad jednou přestanu dělat hovadiny a dospěju

Den 8. (Fuerteventura)
Průvodní video 8.

Z Beatncuria do přístřešku k Pájara
17,9 km
553 m stoupání
693 m klesání

Hned z rána hezky stoupáček do , abychom pak obratem mohli scházet do vesnice V té potkáváme skvělou kreativní duši místních Je to den jako obrázek! – Ruka bolí o trochu méně, za to schytávám již známý sluneční ekzém – Dáváme si skvělej oběd! – Kocháme se výhledy – Stěžujeme si na to, že je v neděli vše zavřený – Žijem a putujem Více toho pro dnešek nenabídnu, snad zítřek bude barvitější

Den 9. (Fuerteventura)
Průvodní video 9.

Z přístřešku u Pájara do La Pared
24,6 km
594 m stoupání
817 m klesání

Brzy z rána opouštíme přístřešek, který jsme v noci sdíleli s parťákem Belgičanem, který je také na přechodu GR131 Díky tomuto dřívějšímu budíčku máme šanci procházet ještě chladnou krajinou, než se rozpálí, a pozorovat přehupující se mraky skrze štíty hor Každý si jdeme tak nějak svým tempem a střetáváme se až před vesnicí Cardón, v níž se nachází obchůdek. Oběd v podobě veky, ke které kupujeme všechno možný, je super! Ještě suprovější však bude večeře. Ze zabookovaného surfového hostelu nám volají, zda se k nim za pár euro večer připojíme k BBQ, mají ho každé pondělí! Tato motivace nás popohání kupředu, i přes to si však dáváme pravidelné pauzy v jakémkoliv stínu. Sluníčko peče jak divé Na závěr dne procházíme kolem sýrárny, kde nahlížíme, zda mají něco ke koupi. Sýrů je na prodej hodně, ale pouze velké, a tak odcházíme s prázdnou, přičemž se loučíme alespoň s jejich milými kozami

Den 10. (Fuerteventura)
Průvodní video 10.

Z La Pared do Solana Matorral
29,4 km
508 m stoupání
544 m klesání

Ještě s plnými bříšky z pořádného BBQ vyrážíme vstříc dlouhé cestě okolo oceánu na západní straně ostrova Většinu cesty šlapeme v písku, což se nejeví jako idelaní chodecký podklad Ten nás neopouští, ani když ze západu přecházíme k východnímu pobřeží. Lemujeme písčité pláže, sem tam na ně i vkročíme a pravidelně stoupáme a klesáme, jak nám reliéf útesů a červená turistická trasa určuje. Naše přítomnost je velmi “mimozemská”. Dva poutníci procházející po nudistických plážích budí u nahatých pozadí určitý rozruch Ani v okolí luxusních hotelů nevnímáme, že bychom zapadali, ale kdo by to vůbec chtěl? Na konci dne si odškrtáváme milník 200 km v nohách, a tak lehce znavení uzavírám den s čínskými polévkami při západu slunce

Den 11. (Fuerteventura)
Průvodní video 11.

Z do Solana Matorral k majáku Punta Jandía
21,9 km
369 m stoupání
368 m klesání
Celkem 230 km

Vstávačka před pátou ráno, kterou mi obohacuje mé špatné zašroubovaní camelbaku, jenž mi vytýká do celého batohu S mýma mokrýma zádama vycházíme ještě za černočerné tmy. Na cestu nám svítí primárně měsíc, tady, abych to uvedla na správnou míru – mně na cestu svítí primárně měsíc, protože mi přestala fungovat čelovka, ačkoliv byla plně nabitá Opouštíme ulice stále spícího města. Loučí se s námi i prostřednictvím mého zcela prvního setkání s kudlankou nábožnou, konkrétně s Blepharopsis mendica (Proč sakra nemá svého vlastního emoji?! ). Stoupáme chvíli vzhůru, pak už jen traverzujeme směrem na nejzápadnější cíp ostrova. Slunce se probouzí a tím stoupá také teplota vzduchu, naštěstí nás ochlazuje alespoň vydatný vítr Fuerteventuru zakončujeme u majáku, jak jinak než tanečkem, teda alespoň já Následuje rychlý přesun do přístavu, bus žádný nejede, respektive ten poslední jsme si nechali ujet, abychom došli skutečně až na samotný konec – z toho byl Vašík lehce nervózní, protože se bál, že nám to odpluje bez nás, a tak volíme variantu stopu Prvně nás berou Němci, kteří pravidelně větrají, soudě kvůli nám Na křižovatce nás pak vysazují a já hned co zabouchnu dveře opět tasím palec. Hned nám zastavuje auto, takže doslova lezeme z auta do auta, tentokrát španělského páru. V přístavu jsme tedy asi o tři hodiny dříve Přebalujeme v čekárně věci a já dávám Vaškovi vše, co je potřeba na jeho sólo navazující cestu – vybavení i veškeré rady, co jsem za své léta v horách nasbírala. Počkat…asi nechápete že?

No s velkým smutkem v srdci vám musím sdělit, že já v přechodu nepokračuji. Není za tím žádné zranění ani vzájemná poutnická krize. Je zatím dospělácký život a zodpovědnost, musím totiž dokončit knihu. Původně jsem byla přesvědčena, že ji budu po večerech zvládat bez problému editovat, avšak po celém dni vždy přišla velká únava, nechuť a taky mračna komárů. Zkrátka neideální podmínký k tomu být produktivní…Přiznávám, jsem z toho nešťastná, protože jsem se na tuto akci těšila posledního půl roku tvrdé práce a ani teď si to nemůžu dovolit. Přiznávám ale, že bych byla ještě smutnější, kdyby se vydala kniha, za kterou bych si nemohla stát! Zbytek ostrovů si zkrátka dojdu někdy příště!