Turecko – 5 denní Lýkijská stezka

Den 1.
15,5 km
173 m stoupání
173 m klesání

Dopoledne využíváme na přesun z Antalye na začátek treku, konkrétně do městečka Çamyuva. Jelikož se jedná o výpravu Expedition clubu, kterou průvodcuji, tak je nás celkem deset a proto využíváme domluvené vícemístné dodávky. Bez problému však najdete nějaké taxi za cca 10 euro/os., případně také autostop v Turecku funguje naprosto skvěle.

V městečku Çamyuva dokupujeme zásoby v místním minimarketu. Naštěstí v našem květnovém termínu není problém ani s vodou na trase, ani se zavřenými obchody a restauracemi, takže jídla, i toho vařeného, máme dostatek po celou dobu. Opravdu. Ještě jsme ani pořádně nevyšli a už se zastavujeme v restauraci na konci Çamyuvy, ale na naši obranu…chytla nás fakt totální průtrž. Dáváme si tedy vynikající turecký čaj, který bude jakýmsi naším stálým společníkem po celou dobu putování.

Po prvních kilometrech se dostáváme k moři a namáčíme si alespoň symbolicky pár prstíků v Antalyjském zálivu. Každou chvíli se nám z borovicového háje a ze skalních útesů nabízí pohled na nekonečně modrou hladinu. Cca v půlce trasy prvního dne procházíme pozůstatky starověkého města Fasélis založeného roku 695 př. n. l.. Jedná se o bývalý klíčový obchodní přístav a jsou zde dochované ruiny římských lázní, akvaduktu, agory a dalších staveb. Nachází se na území NP Olympós, stejně jako velká část našeho treku.

Pár kilometrů před noclehem se nachází městečko Tekirova, takže opět příležitost k dokoupení zásob vody a jídla, ale taky k doplnění energie někde v restauraci. My si vytipováváme Kösem, kde se schováváme před deštěm, dobíjíme mobily a dáváme fakt dobré jídlo v poměru cena x výkon.

Stany stavíme na pláži za Tekirovou. Klidné místo a dost rovných plácků. Pramen zde v květnu neteče.

Den 2.
19,9 km
872 m stoupání
559 m klesání

Jedná se o náš nejnáročnější den a jeho první polovina  se nese v duchu menší a větších kopečků, po celou dobu se však jde po pohodlné štěrkové cestě. Následuje klesání okolo bývalých dolů a zbylých částí motoru na zpracování chromu. Na pláži Atbükü doporučuji nejen koupání, ale taky pokochání se nádhernými takřka dokonale kulatými oblázky. Na slibovaný pramen v této části nenarážíme.

Následující dvě pláže na dnešní trase jsou taktéž vhodné ke koupání, ale bývá na nich poměrně velké množství turistů. Nicméně už takto v květnu nám začínají teploty přes den docela stoupat a občas je na sluníčku vysloveně vedro, takže jakákoliv možnost osvěžení se nám přichází vhod. Ještě pár kopečků a výhledů a jsme v městečku Çıralı, kde je potřeba doplnit energii na závěrečný předvečerní výstup do sedla Chiméry, kde budeme stanovat. Super restaurace je úplně ta první, na kterou narazíte, když půjdete po hlavní třídě u pobřeží. Mají tam snad všechno na co si spálená hlava, hladové břicho a unavené nohy poutníka vzpomenou.

Vracíme se zpět stejnou cestou a pak pokračujeme po silnici dále směrem na Chiméru – platí se vstupné. Jsou zde nejen zbytky byzantského kostela a Hefaistova chrámu, ale hlavně věčné ohně! Nějaké ze srandy znovu zapaluji, takže zas tak věčné nebudou 😀 Je to jedinečný přírodní zázrak proslulý svými zdroji zemního plynu. Plameny stoupající z kamenů mezi skalnatým pobřežím s výhledem na moře mají historický i mytologický význam. Podle řecké mytologie jsou známé jako plameny monstra Chiméry, kterou zabil hrdina Bellerofontes na svém okřídleném koni Pegasovi. Zároveň jsou spojovány s uctíváním právě Hefaista, řeckého boha, který byl spojován s ohněm díky své roli kováře bohů a traduje se, že jeho svatyně se mohla nacházet právě tady (proto ten název chrámu). Místo je nejpozoruhodnější právě na večer a proto jej volíme jako místo noclehu.

Den 3.
12,4 km
750 m stoupání
416 m klesání

Ochuzeni o snídani sbíháme tři kiláčky do Çıralı. Proč nesnídáme? Mám totiž hned v jednom z prvních baráčků ve vesnici tip na super jídlo a pití. Nabízí i výborné turecké placky gözleme. A není to poslední gastro zastávka, dnešek je pohodový a odpočinkový. Na konci Çıralı dokupujeme zásoby v dobře vybaveném minimarketu. Následuje už jen pár stovek metrů k moři, kde jedni z nás se koupou a druzí mastí karty. Dokonce se zde nachází veřejné wc a sprcha, ale pro náš smutek zavřená. Náladu si však zvedáme koupí vařené kukuřice, kterou tu roznáší na zádech jeden místňák.

Na konci pláže vstupujeme do areálu Olympos (vstup 250 Kč) – bývalé antické přístavní město, založené pravděpodobně roku 300 př. n. l.. Najdete zde ruiny lázní, divadla, akropole a leží u ústí řeky Olympos do moře. Město bylo členem Lýkijské konfederace, prosperovalo za času Římanů, ale později bylo zničeno zemětřesením. Na projití si dejte dostatek času, je to opravdu rozlehlé. Na konci areálu se dá dát opět něco na zub – za mě je fajn Muzo’s restaurant. Pan majitel nás učí jíst nedozrálé špendlíky se solí.

Odpolední stoupání 700 m na místo noclehu je dlouhé, ale krásné. Vede hlavně lesem se stromy se zvláštní načervenalou kůrou (nejspíše se jedná o planiku). Kousek před cílem si vybíháme ještě na zříceninu hradu Phoinikous. Místo na spaní je krásný rovný plácek s ohništěm a hlavně výhledem na ještě stále zasněžené vrcholky hor. Dle mého se jedná o pohoří Bey Daglari, kde se nachází i třítisícové kopce. No naprosto top plácek!